Poručíme větru dešti.
Poručíme větru dešti, kdy má pršet a kdy vát, tak se zpívalo v padesátých letech minulého století. Všechny vynálezy vznikaly prý v širé Rusi nebo pak ve Svazu sovětském. Počínaje žárovkou, říkalo se jí Jabločkovova svíčka (Edison byl zapomenut), rádio pak vytvořil učenec Popov, traktor, kombajn, ale i další vymoženosti se zrodily v tvořivých hlavách na východě kontinentu. Vpřed soudruzi spějme, Kupředu levá, zpátky ni krok. Texty písní té doby byly inspirativní, nabádaly ke stále vyšším výkonům. Větších výkonů se třeba dosahovalo také tím, že dělníci dostali větší lopaty. Pokrok byl tak famózní, že se jim prý v SSSR podařilo rozdojit kozla. Ohromující, ale opět nepravdivé. V naší době rozvíjejícího se kapitalismu, v našich časech, je vše podřízeno také vyšším a vyšším výkonům. Není v tom zas takový nebetyčný rozdíl. Jen je to vše na vyšší technické úrovni, důmyslněji interpretováno a je u toho méně zpěvu. Na východ i na západ. Kdy tento nebývalý rozvoj lidstva začal?
Jednoho dne, kdysi dávno, pračlověk Janeček dostal nápad. Vyrobil kyj, vykopal jámu, nastražil past a umlátil mamuta. Lidstvo se začalo od té doby lépe a rychleji rozvíjet. Luk, šíp a střelný prach. Pušky medvěďobijky a další zbraně. Kalašnikovy. A také přechod ze střídavého na trojpolní systém hospodaření. Hnojiva, pesticidy, klonovaná kukuřice a další vymoženosti. A také více tretek, více jídla, pití, šatstva a zábavy. Rozmnožte se a radujte se. Také ale rozděl a panuj.
Pára, parní stroj, elektřina, atom. Potraty, šekové knížky, tunely a domovy důchodců. Fotbal na vyhřívaných trávnících v zimě a hokej v létě. Tekuté prášky a možná brzy i kulaté čtverečky. Nic není nemožné, nic nás nezastaví. Akciové společnosti s neznámými vlastníky, růst růstu. Jsme jen kousek od ovládnutí přírody, zvěře, rostlin a také lidí. Poručíme větru dešti?
Není tomu tak dávno, že vše, co člověk potřeboval k životu, sbalil do uzlíčku a šel. Třeba do Argentiny, jako můj dědeček František nebo mezi Eskymáky jako Eskymo Welzl.
Lidstvo, zejména to „civilizované“, má stále málo. Má velkolepé, vznešené a vzrušující cíle. Autoritami už nejsou vědci, spisovatelé, umělci, to je přece pohrdáníhodná „pražská kavárna“. Celebritami se stávají kuchtíci předvádějící v médiích, jak důležité je pro život s odpuštěním žrádlo. Všelijací prostoduší popíci, vyměněné manželky, superstáři.
Více spotřeby, více pohodlí, více techniky. Učit se, učit se, učit se, řekl kdosi. Víte, čtenáři, co je to neskutečné ohnisko tenké rozptylky? Znáte exotermické a endotermické reakce? Ovládáte slohové prostředky nezabarvené? Že ne? To je ale prosím učivo základní školy. Takže, sednout, opakovat a za trest stokrát. A nezapomnět. Udělejte si prosím raději na kapesníku pražský průmyslový uzel. A chovejte se dle moderních postupů, že. Jste vytěžované lidské zdroje, jak lze vyčíst v materiálech kdejakého vrchnostenského úřadu.
A další nové technologické postupy, nové zdroje, závratné technologie. A po práci legraci. Za lepší, tentokráte kapitalistické zítřky. Vyšší či nejvyšší HDP. Jak dlouho ještě, pánové političtí nejvyšší? Ale což se takhle zastavit a což se třeba uskrovnit? Což takhle pomoci bližnímu? Jsou bohudík mezi námi takoví blázni. Jejich mysl se nezabývá HDP, DPH, elektronickou evidencí tržeb, nezajímají je špatně nastavené procesy, komodity, ratingy, prioritní osy. Mají jinou prioritu a tou je srdce a rozum.
Jiří Severin
Citát měsíce: Karel Marx – Proletáři všech zemí, splet jsem se. Evropou obchází strašidlo konzumismu.
A na konec:
